Od probiotik k postbiotikům: Nová kapitola péče o střevní zdraví

Mikrobiom: klíčový systém, který rozhoduje o zdraví

V našem těle žije více než 30 bilionů mikrobů – tichých obyvatel, kteří ovlivňují každý aspekt našeho zdraví.

Během poslední dekády se ukázalo, že rovnováha mikrobiomu je jedním z hlavních prediktorů dlouhověkosti.
Například rozsáhlá analýza publikovaná v Nature Aging (2023) ukázala, že lidé s vyšší diverzitou střevních bakterií – zejména s vyšším zastoupením rodů Akkermansia a Faecalibacterium – mají nižší úroveň chronického zánětu, lepší metabolickou flexibilitu a pomalejší buněčné stárnutí.
Tyto bakterie produkují krátkořetězcové mastné kyseliny (SCFA), které vyživují střevní buňky a podporují také buněčné dráhy spojené s regenerací a dlouhověkostí, například SIRT1 a AMPK.

Mikrobiom ale ovlivňuje i psychickou rovnováhu.
Prostřednictvím osy střevo–mozek reguluje produkci neurotransmiterů, jako je GABA a serotonin, a tím i odolnost vůči stresu, náladu a kvalitu spánku.
Studie z Translational Psychiatry (2022) potvrdila, že lidé s vyšší mikrobiální diverzitou vykazují stabilnější hladiny kortizolu a lepší emoční reaktivitu.

Zkrátka – mikrobiom je neviditelný orgán, který propojuje tělo, metabolismus a psychiku.
A čím lépe mu rozumíme, tím přesněji dokážeme ovlivnit zdraví i proces stárnutí.

Probiotika – užitečná, ale s omezeními

Probiotika známe všichni.
Na obalu doplňků často čteme věty jako „obsahuje 12 kmenů bakterií a 20 miliard živých kultur v jedné kapsli“.
Jsou to – alespoň v ideálním případě – živé bakterie, které dodáváme do trávicího traktu, abychom podpořili nebo obnovili vlastní mikrobiom.

Tento koncept je jednoduchý a dlouho se zdál být ideálním řešením.
V praxi ale funguje velmi rozdílně člověk od člověka.
Důvodem je, že ne každé probiotikum dokáže v našem střevě přežít a uchytit se.

Například bakterie Akkermansia muciniphila zlepšuje metabolismus pouze u lidí, kteří jí mají nízké výchozí množství.
U ostatních se účinek téměř neprojeví.

Jedním z důvodů je jev zvaný kolonizační rezistence – přirozená schopnost mikrobiomu chránit své prostředí před novými bakteriemi.

Zdravé střevo je velmi dobře organizovaný ekosystém, kde jsou všechny „ekologické niky“ obsazené a rovnováha je pečlivě udržovaná.

Mikroby spolu soupeří o živiny, vytvářejí si ochranné vrstvy a produkují látky, které omezují růst vetřelců.

Pokud tedy do takového systému přidáme nové bakterie, často prostě nemají kam se usadit – a tělo na mikrobiální změnu reaguje aktivací obranných mechanismů, které pomáhají vrátit mikrobiom do původního stavu.

Dalším faktorem je samotná životaschopnost probiotik – bakterie musí přežít cestu kyselým prostředím žaludku, žlučovými kyselinami a enzymy tenkého střeva.
Mnoho z nich se zničí dřív, než se dostane na místo, kde by mohly působit.

Probiotika tedy nejsou neúčinná – jen jejich efekt není univerzální.
Fungují dobře v situacích, kdy je mikrobiom oslabený nebo narušený (např. po antibiotikách), ale v běžném, stabilním ekosystému těla je jejich účinek často přechodný a individuální.

Postbiotika – přesná a stabilní komunikace s tělem

Zatímco probiotika pracují s živými bakteriemi, postbiotika představují jejich další evoluční krok.
Nejsou to mikroorganismy samotné, ale produkty jejich metabolismu – bioaktivní látky, které vznikají během fermentace.
Patří sem enzymy, peptidy, mastné kyseliny, polyaminy, aminokyseliny, vitaminy skupiny B, antioxidanty nebo signální molekuly, kterými mikrobiom „komunikuje“ s tělem.

Na rozdíl od probiotik nepotřebují přežít v kyselém prostředí žaludku ani se usadit ve střevě.
Působí přímo – prostřednictvím receptorů na buňkách střevní výstelky, imunitních buněk a nervových zakončení.
Tím zajišťují přesnou a okamžitou biologickou odpověď, která se tolik neliší člověk od člověka.

Jak tedy konkrétně postbiotika v těle působí? Následující část shrnuje klíčové mechanismy, které věda popisuje.

1. Střevní bariéra
Krátkořetězcové mastné kyseliny (SCFA) – především butyrát – slouží jako hlavní zdroj energie pro buňky střevní výstelky.
Zpevňují střevní stěnu, snižují její propustnost („leaky gut“) a pomáhají omezovat systémový zánět.
Zdravá střevní bariéra je klíčová pro imunitu, hormonální rovnováhu i celkovou vitalitu.

2. Buněčná regenerace a dlouhověkost
Látky jako spermidin, vznikající při mikrobiální fermentaci, aktivují autofagii – proces, kterým se buňky čistí od poškozených struktur a obnovují svou funkčnost.
Podporují také dráhy spojené s dlouhověkostí, např. SIRT1 a AMPK, podobně jako půst nebo fyzická aktivita.

3. Imunitní rovnováha
Postbiotika působí jako přirozený „výcvikový signál“ pro imunitní systém.
Pomáhají nastavit rovnováhu mezi obranou a tolerancí – tedy mezi reakcí proti patogenům a ochranou vlastních tkání.
Tím snižují riziko chronického zánětu a přispívají k lepší odolnosti vůči stresu i infekcím.

4. Osa střevo–mozek
Některé postbiotické metabolity, například indol-3-propionová kyselina nebo GABA, ovlivňují tvorbu serotoninu a dalších neurotransmiterů.
Tím přispívají ke zlepšení nálady, kvalitě spánku a psychické stabilitě – jde tedy o biologické propojení trávení, emocí a nervového systému.

Stručné srovnání: probiotika a postbiotika

Abychom si rozdíl mezi oběma přístupy lépe představili, shrňme základní vlastnosti v přehledné formě:

Tento přehled neříká, že jeden přístup nahrazuje druhý.
Spíše ukazuje, jakým směrem se výzkum posouvá – od kolonizace k přesné biologické signalizaci.

Probiotika lze chápat jako první generaci mikrobiální podpory – doplňují nebo obnovují složení střevních bakterií.
Postbiotika představují druhou generaci – využívají přirozené produkty mikrobiální aktivity, které působí přesně a bez nutnosti kolonizace.
Díky tomu se otevírá nový směr výživy a medicíny, který staví na stabilních, cílených a reprodukovatelných účincích.

Kam směřuje věda o postbiotikách

Výzkum mikrobiomu dnes stojí na prahu nové etapy.
Z původního přístupu – doplňování bakterií – se posouvá k cílené práci s jejich produkty, tedy s postbiotiky.
Tento směr umožňuje přesněji ovlivňovat procesy, které stojí za zdravím, imunitou a dlouhověkostí.

Moderní postbiotické formule využívají řízenou fermentaci více mikrobiálních druhů, při níž vznikají desítky bioaktivních látek: krátkořetězcové mastné kyseliny, polyaminy (např. spermidin), GABA, indolové deriváty i vitaminy skupiny B.
Tyto molekuly působí na buněčné úrovni – posilují střevní bariéru, podporují regeneraci, zlepšují metabolickou rovnováhu a přispívají k psychické stabilitě.

Postbiotika tak představují nový jazyk mezi mikroby a naším tělem – přesný, stabilní a biologicky inteligentní.
A jsme rádi, že můžeme být u zrodu nové generace doplňků, které tento přístup přinášejí do praxe – s respektem k přírodě, vědě i lidskému tělu.